Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Tento inovativní program se v Čechách samostatně neprosadil, ale ovlivnil řadu učitelek mateřských i základních škol (především programu Začít spolu). Na Slovensku bychom našli několik škol, které se k tomuto programu hlásí a vyučují podle zásad, jež popsala Susan Kovaliková ve stejnojmenné knize. Do češtiny ji přeložila známá česká psycholožka Jana Nováčková.

Integrovaná tematická výuka je koncepce Američanky Susan Kovalikové. Detailně ji popsala ve stejnojmenné knize z roku 1993, která vyšla i v češtině díky psycholožce Janě Nováčkové. Kniha obsahuje řadu konkrétních tipů do výuky i zajímavých myšlenek.

Integrovaná tematická výuka vychází z nejnovějších poznatků o fungování lidského mozku. Pedagog Leslie Hart začal v této souvislosti prosazovat termín mozkově kompatibilní vzdělávání. (V České republice vzniklo přímo občanské sdružení, které nese název Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání…) Kovaliková uvádí osm složek, které musejí být zavedeny do vyučování, aby bylo „mozkově kompatibilní“. Nepřítomnost třeba jen jediné z nich zabraňuje efektivní výuce.

Osm mozkově kompatibilních složek:
1) Nepřítomnost ohrožení
2) Smysluplný obsah
3) Možnost výběru
4) Přiměřený čas
5) Obohacené prostředí
6) Spolupráce
7) Okamžitá zpětná vazba
8 ) Dokonalé zvládnutí

Integrovaná tematická výuka je založena na celoročním tématu, které musí být pro žáky atraktivní a zároveň musí být dostatečně nosné pro vyučování. Toto téma se člení na měsíční podtémata. Podtémata jsou dále tvořena zhruba týdenními tematickými celky. Jako příklad celoročního tématu autorka uvádí a detailně popisuje téma „Proč to funguje?“.

Integrovaná tematická výuka - schéma celoročního tématu

Vidíme, že téma vychází z bezprostřední zkušenosti žáků. Začíná probuzením v ložnici, pokračuje koupelnou (ranní hygiena), kuchyní (snídaně) a cestou do školy. V rámci uvedených podtémat se učitel s žáky neustále vrací k hlavní otázce „Proč to funguje?“. Například jak funguje budík (a další typy hodin), k čemu slouží, proč a jak měříme čas, proč se střídají roční období, jak vypadala Země v minulosti (geologická období) a proč se mění atd.

Pro každý tematický celek je třeba stanovit konkrétní „klíčové učivo“, které musí dokonale zvládnout všichni žáci. Výuka je založena na „aplikačních úkolech“, které se soustřeďují na činnosti žáků. Během těchto činností si žáci mají osvojit vhodné „mentální programy“, které budou moci využívat v různých životních situacích, tedy nejen ve škole. Vyučování vždy vychází z přímé zkušenosti žáků a směřuje k použití ve skutečném světě. Velký důraz je kladen na kooperativní výuku. Žáci nejsou rozděleni do tříd podle věku, ale například celý první stupeň se učí společně. To znamená, že v jedné třídě se učí náš prvňák společně se třeťákem i páťákem.

Kovaliková pracuje s klasifikací, která rozšiřuje tradiční pojetí pěti smyslů na devatenáct smyslů! Nejefektivnější jsou podle ní ty vyučovací metody, které pracují s největším množstvím uvedených „smyslů“. Čím méně smyslů je v dané metodě zapojeno, tím méně je efektivní.

Vyučovací metody seřazené od nejefektivnější po méně efektivní:
1) Být při tom
2) Dotýkání se skutečných věcí
3) Dotýkání se zástupných předmětů
4) Zprostředkované poznatky
5) Symboly

Kovaliková se zabývá dlouho tradovanými omyly ve vzdělávání, které označuje jako „chybné mémy“, protože je nové poznatky o fungování mozku vyvracejí. Následně nabízí tzv. „nové mémy“, které jsou v souladu s potřebami společnosti a hlavně jsou mozkově kompatibilní.

Nové mémy pro vzdělávání:
1) Cílem vzdělávání je zachování demokracie.
2) Skutečný život je tím nejlepším kurikulem pro děti; kurikulum musí být založeno na skutečnosti, nikoliv na vyučovacích předmětech a učebnicích.
3) Učení je individuální záležitostí.
4) Kurikulum založené na přímé zkušenosti.
5) Výukové postupy by měly poskytovat žákům možnost volit si to, co je v souladu s jejich jedinečnými způsoby učení.
6) Kurikulum by mělo obsahovat daleko méně „výkladů o“ a mělo by být založeno na prozkoumávání, objevování a používání pojmů ve skutečném světě.
7) Hodnocení musí být založeno na realitě.

Ve své publikaci Mýty ve vzdělávání upozorňuje psycholožka Jana Nováčková na následující tradované chybné mémy a přináší argumenty, které je vyvracejí:
1) Děti nemohou ve škole dělat jen to, co je baví.
2) Známka je pro dítě odměnou, jako je mzda odměnou za práci dospělého.
3) Všechny děti se musí učit totéž.
4) Hlavní je, aby učitel uměl dobře vyložit látku a udržel si ve třídě disciplínu.
5) Cílem vzdělávání je osvojení znalostí a dovedností.
6) Učebnice jsou základem výuky.
7) Dítě se musí naučit poslouchat.
8 ) Odpovědnosti dítě naučíme tím, že jsme důslední a neustále je kontrolujeme.
9) Odměny a tresty jsou důležitými prostředky výchovy a vzdělávání.
10) Škola musí představovat pro dítě určitý stres: připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude muset čelit stresu.
11) Život je samá soutěž, proto se ve škole děti také musí učit obstát v soutěži.
12) Ve škole by šlo ledacos změnit, kdyby bylo méně dětí ve třídách.

V Čechách využívá inspirace z Integrované tematické výuky program Začít spolu.

Zdroje:

• Blackmireová, Susan: Teorie memů, Portál, Praha 2001
• Kovaliková, Susan: Integrovaná tematická výuka, přel. Jana Nováčková, Spirála, Kroměříž 1995
• Nováčková, Jana: Mýty ve vzdělávání, O škodlivosti některých zaběhaných představ o učení, škole a výchově, Spirála, Kroměříž 2003
• Podroužek, L.: Integrovaná výuka na základní škole, Fraus, Plzeň 2002
• Respektovat a být respektován, Spirála, Kroměříž 2005
• Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání: http://www.zkola.cz/respektovat

Další díly seriálu:

• Inovativní pedagogické programy – 1. díl – Začít spolu: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-zahranici/inovativni-programy-1
• Inovativní pedagogické programy – 3. díl – Otevřené učení: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-zahranici/inovativni-programy-3

Hodnocení článku

(3 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

 Ukládám ...