Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Vydávání školního časopisu je ideálním prostředkem, jak učit mediální výchovu. To však není jediná funkce, kterou může časopis při výuce plnit. Pokud se na vytváření časopisu podílejí především žáci, může být i zajímavým didaktickým projektem.

Je redakce školního časopisu pro projekt dostačující?

Z tohoto pohledu je redakce časopisu vlastně studijní skupina, ve které probíhají obdobné didaktické procesy jako v průběhu skupinového vyučování. Problém školních časopisů je ovšem v tom, že většinou vychází pouze jeden na celé škole. Na jeho tvorbě se tudíž podílí jen malý zlomek dětí, většinou těch šikovnějších, literárně či výtvarně nadaných nebo jiným způsobem značně pozitivně motivovaných. Vždyť často docházejí do redakce dobrovolně, obětují tvorbě školního časopisu svůj volný čas, řadu článků píšou doma atd.

Přestože si žáci při práci v redakci osvojují celou řadu dovedností, rozvíjejí své vlohy i osobnost, naučí se mnoha novým věcem a vyzkouší si řadu zajímavých metod práce, jde vždy o velmi malou skupinku. Pokud má časopis plnit funkci didaktického projektu, musí se na jeho tvorbě podílet všichni žáci školy. Jak to ale udělat? Je evidentní, že redakce s několika stovkami členů se nedá efektivně řídit. Školní časopis tedy není příliš vhodnou formou k uskutečnění podobného projektu. V jednotlivých třídách ho ale realizovat můžeme.

Třídní časopis napříč předměty

Jako nejlogičtejší se jeví spojit vydávání třídního časopisu s hodinami češtiny, ale obsahově blízko má rovněž k obsluze počítače nebo občanské a výtvarné výchově. Ideální by bylo, kdyby se učitelé zmíněných předmětů nejprve dohodli, čeho chtějí prostřednictvím vydání třídního časopisu dosáhnout, a vypracovali regulérní plán projektové výuky. Co si mohou žáci během takového projektu osvojit? V obecné rovině je to hlavně spolupráce a spoluzodpovědnost za konečný výsledek. V češtině můžeme časopis využít k výuce publicistického stylu, slohu, pravopisu, mluvnice i již zmíněné mediální výchovy. V počítačové učebně mohou žáci upravovat články v textovém editoru, připravit reklamní plakátek a další propagační materiály, nakreslit ilustrace v grafickém editoru, naskenovat fotografie a připravit je k tisku nebo vytvořit internetové stránky časopisu. Měli by si rovněž osvojit základní typografická pravidla i zásady sazby. Také v hodinách výtvarné výchovy lze pro časopis připravit s pomocí různých technik originální ilustrace. Ostatní předměty mohou nabídnout zajímavý obsah. Už na základní škole lze například vytvořit v rámci matematiky rozpočet časopisu, vymyslet nějaké hlavolamy, v hodinách angličtiny vydávat cizojazyčnou verzi.

Osnovy versus projekt

Možná vás nyní napadá, že na takové činnosti není díky přetíženým osnovám čas. Pokud by je učitel realizoval navíc, nad jejich rámec, musel by opravdu velké množství hodin ušetřit. To by byl ale zbytečný luxus. Proč učit pravopis na nezáživných příkladech, když žáci mohou dělat korektury jednotlivých článků s pomocí Pravidel českého pravopisu? Není tato činnost přirozenější než psaní „důmyslně“ sestavených diktátů? Proč psát recenze, komentáře, rozhovory a další útvary publicistického stylu jako samostatné slohové práce, když se dají zařadit do časopisu? Není taková činnost smysluplnější? Od učitele to ale vyžaduje, aby se přestal dívat na strukturu učiva očima autorů osnov. Ti je většinou tvoří tak, aby si co nejvíce usnadnili práci. Prostě kopírují jednotlivé vědy – lingvistiku, funkční stylistiku, gramatiku, literární historii atd. Osnovy potom kopírují i učebnice. Je to možná přehledné a zabrání to tomu, aby učitel na některý jev zapomněl. Výsledkem ale bývají nezáživné a samoúčelné hodiny, ve kterých převládá frontální výuka, učitelův monolog a monotónní výklad. Dovednostmi, které si z takových hodin děti odnesou, je umění nevyrušovat, mlčet, sedět rovně, psát si do sešitu, jít k tabuli a přinést žákovskou knížku… Nejen žáci, ale i někteří učitelé pak začínají pochybovat o smyslu povinné školní docházky.

Vytváření časopisu využití těchto tradičních metod přímo znemožňuje! Herbartovským systémem výuky se nemůže realizovat žádný didaktický projekt. Natož projekt tak náročný, jakým je časopis! Na rozdíl od skutečných časopisů nemusí jít v tomto případě o periodikum. Stačí, když žáci vytvoří jediné číslo. Důležité ovšem je, aby se do jeho vydání zapojili opravdu všichni!

Hodnocení článku

(2 hlasů, průměr: 4,00 z 5)

 Ukládám ...