S tématikou druhé světové války se žáci tradičně seznamují prostřednictvím knížek „Říkali mi Leni“ nebo „Deník Anny Frankové“. Další, k otázkám provokující, kniha se objevila na českém trhu před rokem. Jde o krátký, poutavý příběh od australské autorky Jackie Frenchové.
Tři děti se každý den schází u autobusové zastávky kdesi v Austrálii a hrají zajímavou hru na vyprávění příběhů. Děti vymyslí postavu a pověří nejzdatnější dívku, aby o ní vyprávěla příběh. Jednoho dne začne dívka vyprávět příběh o Hitlerově dceři, která žila téměř tajně v Hitlerově sídle za druhé světové války. Kulhající a snědá dívka s velkým mateřským znaménkem na tváři netuší, co se kolem ní děje. Není si ani jistá, zda ji má Führer rád, cítí se opuštěná, žije jen s učitelkou a služebnictvem. Je jasné, že nezapadá do představy árijského blonďatého dítěte.
Příběh v posluchačích vyvolává mnohé otázky: Jsou někteří lidé lepší než jiní? Jaké existují stereotypy o různých národech a jsou tyto stereotypy pravdivé? Jednoho z posluchačů začíná trápit otázka, zda špatní rodiče mohou mít dobré děti, zda musí být děti vždy stejné jako jejich rodiče. Jeden z hrdinů, Marek, marně hledá na tyto otázky odpovědi. Bohužel si uvědomuje, že jeho rodiče s ním odmítají o tak důležitých otázkách mluvit, protože je nezajímají, a k jeho zvídavosti přistupují velmi negativně.
Hitlerova dcera chce Židům pomoci, a tak vybavuje kurník v zahradě jídlem pro případ, že by se nějací Židé chtěli u nich schovat. Citlivá a přemýšlivá dívka takto reaguje přesto, že každý den čte povinně stránku z Hitlerovy knihy. Jeden z posluchačů, Ben, je odrazem svého mírně primitivního otce, rasisty a typického venkovského burana. Ben kazí poslouchání příběhu nevhodnými otázkami a poznámkami a je ostatními považován za hlupáka. Odpověď na otázku, zda se děti musí podobat rodičům, zůstává otevřená. Některé děti jsou odrazem svých rodičů, některé jejich opakem.
Strhující je závěr příběhu. Hitlerova dcera se při bombardování Berlína dostává k dobrým lidem, kteří se jí ujmou a odstěhují se s ní do Austrálie. Posluchač Marek se dovtípí, že to nebyl jen tak obyčejný, vymyšlený příběh, ale že mladá vypravěčka vyprávěla příběh své babičky. O tom je ale lepší pomlčet, protože hlupáci jako Ben by z jejich rodiny udělali vrahy a potomky hrůzného diktátora.
Knížka slavné autorky, které však v Česku vyšla jen jedna kniha, si zaslouží být připsána na seznam četby žáků. Žákům nabídnete k diskuzím podněcující příběh a otevřete důležité otázky, které je vhodné řešit jak v hodinách dějepisu, tak i v například v základech společenských věd. Knížka je vhodná pro čtenáře od 10 let.
Zdroj:
• Frenchová, Jackie: Hitlerova dcera, Mladá fronta 2009
Další díly seriálu:
• Knihy pro žáky – 2. díl – Kol. autorů pod vedením Ivony Březinové: Zuby nehty (Devatenáct hrůzostrašných povídek): http://www.ctenarska-gramotnost.cz/ctenarska-gramotnost/cg-tipy/knihy-pro-zaky-2
• Knihy pro žáky – 4. díl – Jiří Dvořák: Zpátky do Afriky: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/ctenarska-gramotnost/cg-tipy/knihy-pro-zaky-4
Alena Lhotová // 27. 8. 2011 - 18:58
Velmi mě mrzí, že u informace o zajímavé knize chybí jméno překladatele, ačkoliv je to součást základního bibliografického údaje. Velmi často je to právě překladatel, kdo knihu pro český knižní trh objeví, jméno dobrého překladatele může i podpořit zájem o konkrétní knihu.
Tereza Srpová // 7. 9. 2011 - 14:06
Děkujeme za upozornění, na českém vydání knihy Hitlerova dcera měla velký podíl překladatelka Veronika Volhejnová, známá mnoha výbornými překlady (např. Letopisy Narnie). Veškeré knihy, které přeložila, naleznete na http://www.databazeknih.cz/prekladatele/veronika-volhejnova-106.