Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Opakované úspěchy Finů v průzkumech PISA způsobily, že se na tuto malou severskou zemi soustředil značný zájem vzdělávacích expertů a učitelů z celého světa. Často kladená otázka zněla: „Co dělají Finové lépe než my?“

Přesně to zajímalo Diane Hofkinsovou z Velké Británie, která se na závěr svého článku o finském úspěchu ptá, co se vlastně její země může od Finů naučit. Tato řečnická otázka je zároveň i povzdechem, protože Hofkinsová si dobře uvědomuje, že vzdělávání úzce souvisí se společenským ovzduším dané země a že se Velká Británie jen stěží, jako mávnutím kouzelného proutku, změní v malý, sociální stát s nepatrnými socioekonomickými rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatel. (Třebaže ve Velké Británii nepatří k dobrému tónu hovořit o existenci jednotlivých vrstev či tříd obyvatel, každý si je vědom, že toto dělení tu de facto stále existuje.)

Co máme společného plus trocha historie

Pro české prostředí je ovšem finský model daleko užitečnějším vzorem. Při srovnání finských podmínek s českými totiž narazíme na mnohé styčné body (částečné podobnosti najdeme ostatně i v kurikulech obou států). Finsko je, stejně jako Česko, malá země s nevelkými rozdíly mezi méně a více movitými vrstvami obyvatel. Stejně jako u nás i ve Finsku hrál rodný jazyk významnou roli během národního obrození, které se uskutečnilo v 19. století a které bylo reakcí na situaci v zemi, v níž vyšší třídy obyvatel hovořily švédsky. Švédština byla zároveň i hlavním jazykem na úřadech a ve školství, protože v 16. a 17. století byla země začleněna do švédské centrální administrativy.

Z historického hlediska je zajímavý i vliv luteránského náboženství na vzdělanost žen. Od 16. století každá žena, která se chtěla vdát, musela umět číst Bibli, což pochopitelně mělo za následek vysokou gramotnost finských žen. Výzkumy ukazují, že úspěch žáka a vzdělanost jeho matky spolu úzce souvisí, protože je to právě ona, kdo dítě nejvíce ovlivňuje v počáteční fázi vzdělávání. Možná i proto jsou Finové celkově vzdělaným národem, kde vysokoškolský titul získává více než polovina populace a například noviny tu pravidelně čte velké procento obyvatel.

Rovné příležitosti

Jak již bylo řečeno, Finsko je poměrně homogenní stát, ve kterém existují malé sociální a ekonomické rozdíly mezi místními obyvateli. Politiku rovných příležitostí Finsko důsledně uplatňuje i v přístupu ke vzdělání, které musí být dostupné všem ve stejné kvalitě bez ohledu na bydliště, rasu, pohlaví, kulturní i jazykovou příslušnost a jakékoli další faktory. Finsko má širokou síť škol, která pokrývá celou zemi, a protože všechny nabízejí velmi podobné podmínky, nezáleží na tom, kterou školu žák navštěvuje (zde vidíme citelný rozdíl v porovnání s Velkou Británií, kde se kvalita škol od sebe značně liší, zejména srovnáme-li státní školy se soukromými).

Výsledky testů ukazují, že mezi výkony finských studentů existují poměrně malé rozdíly a že socioekonomické zázemí rodin žáků nemá na tyto výsledky výrazný vliv. S tím souvisí i péče o studenty se speciálními potřebami a vzdělávacími obtížemi. V duchu integračního principu je těmto žákům věnována značná pozornost, která má zabránit tomu, aby museli docházet do speciálních tříd.

Investice do vzdělání nese ovoce

Finové platí poměrně vysoké daně. Odměnou je jim štědrý sociální systém, jehož součástí jsou i vysoké investice do vzdělání. Vzdělání je bezplatné, včetně školních materiálů, školních obědů, zdravotní péče, výdajů na dojíždění a vzdělávání žáků se speciálními potřebami. Finové si velice dobře uvědomují, jak moc je investice do vzdělání pro jejich malý stát důležitá. To bychom si měli uvědomit i my, chceme-li si do budoucna zachovat konkurenceschopnost.

Národ čtenářů

Jedním z podstatných důvodů vysoké čtenářské gramotnosti Finů je jejich záliba v četbě. Finská národní literatura se stala určujícím pilířem identity této malé země. Finský národní epos Kalevala se předával po mnoho let pomocí zpěvu z generace na generaci, než byl poprvé zaznamenán v písemné formě v 19. století. Zajímavé je, že propojení literatury s hudbou je také zakomponováno do výuky. Písničky se používají k tomu, aby dětem usnadnily proniknout do rytmu slov. V Kalevale hrdina Väinämöinen hraje na kantele, tradiční finský drnkací strunný nástroj, čímž se mu podaří uspat svého protivníka. Podobný nástroj používají i finské děti, když se učí vyslovovat slabiky. K podpoře čtenářské gramotnosti přispívá i to, že všechny zahraniční pořady a filmy jsou vysílány v původním znění s titulky.

Význam kladného vztahu ke čtení a schopnosti vybrat si správnou četbu, která žáka bude bavit a přinese mu užitek, je opakovaně zdůrazňován i ve finském kurikulu. Stejný důraz je kladen i na potřebu motivovat žáky k pravidelným návštěvám knihoven. Finsko zároveň neváhá investovat značné prostředky do kvalitní sítě knihoven a existuje tu i řada programů na podporu čtenářství (např. Read Finland – program podporující četbu napříč kurikulem a četbu chlapců).

Občas se také jako jeden z důvodů dobrých čtenářských dovedností uvádí, že finština je poměrně fonetický jazyk, což zejména v počáteční fázi usnadňuje její výuku. To samé se však nedá říct o její gramatice, která se naopak vyznačuje značnou složitostí.

Jak se ve Finsku učí

Co se samotné výuky čtenářství týče, pohled na finské metody nabízí video, ve kterém Johanna Hamalainenová, učitelka z Helsinek, ukazuje své britské kolegyni, jak pracuje s heterogenní skupinou žáků. Video zachycuje workshop, ve kterém sedmi až desetileté děti vytvářejí své vlastní knížečky. Na začátku vidíme skupinu v kruhu sedících žáků, kterým učitelka předčítá příběh. Děti zároveň diskutují i v menších skupinách a nahlas pak prezentují, na čem se jejich skupinka usnesla. Později jsou žáci rozděleni do dvou skupin, jedna pracuje v knihovně, druhá v počítačové studovně, kde přepisují své příběhy do počítače (důležitost výuky práce s výpočetní technikou je též zdůrazněna ve finském kurikulu). Pro oba prostory je charakteristické podněcující a přátelské prostředí stejně jako i dobrá vybavenost potřebnými pomůckami a technologií. Žáci tedy během projektu nejdříve diskutovali o tom, co budou psát, pak své příběhy napsali do zvláštního sešitu a ilustrovali, posléze je přepsali na počítači a nakonec vytiskli.

Finská učitelka v dokumentu mimo jiné zdůrazňuje důležitost práce s příběhy. Jako jednu z metod uvádí to, že si děti vyrobí vlastního maňáska a o něm pak vypráví příběh. Kromě vyprávění příběhů, které je běžnou součástí výuky, učitelka vyzdvihuje i potřebu přímého kontaktu učitele s žáky i práce v různě velkých skupinách, kde si žáci mohou vzájemně pomáhat a učit se jeden od druhého.

Ve Finsku je také běžnou praxí, že si žáci během vyučování sami tiše čtou, přičemž nemusí sedět v lavicích, ale třeba si i sednou nebo lehnou na zem, podle toho, co jim nejlépe vyhovuje. Učitelé u svých žáků podporují samostatný výběr četby. Důležité je žáky motivovat a zajistit, aby je čtení skutečně bavilo.

Za vším hledej učitele

Výše zmíněné metody samozřejmě vyžadují kvalitní učitele. Učitelská profese je ve Finsku váženým povoláním, o které je velký zájem, a ke studiu je přijato pouhých 10 až 15 procentům uchazečů. S tím souvisí i možnost vybrat skutečně kvalitní uchazeče, kteří na konci studia obdrží magisterský titul. Příprava je náročná a kvalitní, díky čemuž vystudovaní učitelé požívají velkou důvěru rodičů žáků a zároveň mají i značnou nezávislost při výběru metod, učebních materiálů i hodnocení svých svěřenců. Zásadní je spolupráce učitelů při tvorbě školních kurikul. Finští učitelé jsou dobře obeznámeni s metodami své práce a zajímají se jak o výzkum ve své oblasti, tak i o další vzdělávání. Zároveň neváhají sdílet zkušenosti s ostatními učiteli. Kladou důraz na spolupráci školy s rodinou i na žákovo vlastní aktivní zapojení do plánování výuky.

Závěr

Co říci na závěr? Nezbývá než zopakovat, že Česko a Finsko mají mnoho společného, a proto je právě tato země pro nás vhodnou inspirací. V českém prostředí bychom měli zejména zapracovat na zvýšení zájmu žáků o čtení, poskytnout žákům větší volnost při výběru svého směřování, zlepšit kvalitu knihoven a zajistit, aby je žáci často a správně využívali. Na politicích je, aby si uvědomili důležitost investice do vzdělání. V českých podmínkách je podstatným úkolem zejména postupné zvyšování kvality vzdělávání učitelů a tím i jejich postavení ve společnosti. S tím souvisí i zavádění moderních vyučovacích metod a větší svoboda učitelů. Podstatná je spolupráce se školou a větší zapojení žáků. V neposlední řadě se ve Finsku ukázal jako přínosný integrující přístup, tedy podpora žáků se speciálními potřebami.

Zdroje:

· Hofkins, Diane: Finnish way with words: http://www.tes.co.uk/article.aspx?storycode=384945
· National Core Curriculum for Basic Education 2004: http://www.oph.fi/english/publications/2009/national_core_curricula
· The Finnish success in Pisa – and some reasons behind it: Pisa 2003: http://ktl.jyu.fi/img/portal/8302/PISA_2003_screen.pdf
· The Finnish education system and Pisa: Helsinky University Print 2009: http://www.minedu.fi/export/sites/default/OPM/Julkaisut/2009/liitteet/opm46.pdf
· Primary Literacy – The Little Book Project: http://www.teachers.tv/videos/4978

Hodnocení článku

(8 hlasů, průměr: 4,00 z 5)

 Ukládám ...