Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Sedění v kruhu je alternativní formou hromadného vyučování, která je založena na odlišném uspořádání učebního prostředí. Na rozdíl od tradičního uspořádání třídy do třech řad lavic nabízí mnohem přirozenější prostor pro komunikaci a vzájemnou spolupráci žáků, a tudíž i efektivnější učení. Kruh může být učební, diskuzní nebo komunitní.

Při tradiční frontální výuce sedí všichni žáci v lavicích čelem k tabuli. Nevidí si navzájem do tváře a leckdy nerozumějí odpovědím svých spolužáků, protože ti nemluví k ostatním, ale k učiteli (respektive do jakéhosi prázdného prostoru před sebou). Pokud učitel změní místo, například odejde do prostoru za zadními lavicemi, někteří žáci mají tendenci se za ním otáčet, jiní mluví dál před sebe, tedy vlastně k nikomu… Nacházejí se tak ve velmi zvláštní a nepřirozené komunikační situaci. I z hlediska pedagogického jde o nepříliš efektivní uspořádání učebního prostoru. Žáci jsou totiž donuceni učit se vedle sebe, nikoliv spolu! Jejich vzájemná komunikace (verbální i neverbální) je prakticky nulová. Pokud k ní dojde, je považována za vyrušování či zlobení…

Sedění v kruhu umožňuje zmíněné negativní rysy tradičního uspořádání třídy eliminovat. Vyznačuje se tím, že žáci i učitel sedí v kruhu nebo elipse. Největší výhodou uspořádání do kruhu je, že na sebe žáci vzájemně vidí a mohou přirozeně komunikovat verbální i neverbální formou. Sedět lze na židlích, nebo na polštářích či koberci. V některých třídách je toto místo vyznačeno elipsou nebo kruhem nakresleným na zemi. Žáci se pak na pokyn učitele přemístí do tohoto prostoru a sesednou se kolem nakresleného tvaru. V jiných třídách je za lavicemi prostor s koberečkem, kam se mohou žáci přemístit. V malých místnostech nezbývá než uspořádat do kruhu přímo lavice…

Určitým kompromisem mezi kruhem a tradičním uspořádáním třídy je složení lavic do podoby „podkovy“, půlkruhu či paraboly. I to považujeme za mnohem vhodnější, než je tradiční uspořádání lavic ve třech řadách.

Vše, co se probírá tradiční formou frontální výuky, lze realizovat i v kruhu nebo půlkruhu. V takovém případě se hovoří o kruhu učebním nebo výukovém kruhu. Kruhové uspořádání je také velmi vhodné pro diskuze. Diskuzní kruh se od výukového liší hlavně tím, že učitel (případně žák) je zde pouhým moderátorem diskuze, jeho řídící role je tudíž oslabena.

Komunitní kruh

Komunitní kruh je specifickou vyučovací metodou, která je založena na sedění v kruhu, ale zahrnuje v sobě mnohem více zásad. Od učebního i diskuzního kruhu se tedy zásadně liší.

V komunitním kruhu je učitelovo postavení zcela rovnoprávné se žáky. Nikdo z účastníků komunitního kruhu nemá výsadní postavení. Proto by učitel neměl sedět jinak než žáci (tedy například žáci na zemi a učitel na židli nebo u flipu, jak je zvykem v případě učebního kruhu).

Cílem této metody není žáky naučit novou látku nebo je trénovat v dovednosti diskutovat. Komunitní kruh má rozvíjet mezilidské vztahy, posilovat soudržnost třídy, budovat pocit sounáležitosti se spolužáky, vytvářet bezpečné klima ve třídě a umožnit jednotlivým žákům projevit své názory, pocity, zážitky atd. Komunitní kruh dělá ze třídy komunitu.

Aby mohl komunitní kruh tento účel plnit, musí jeho účastníci dodržovat určitá pravidla:
• Mluví vždy pouze jeden, ostatní mu pozorně naslouchají.
• Čekám, až na mě přijde řada.
• Když nechci, nemusím nic říkat.
• Když domluvím, předám slovo sousedovi v kruhu.
• Nemluvím o nikom nehezky, nikomu se nevysmívám, nikoho nenapadám.
• Co jsme slyšeli v komunitním kruhu, si necháme pro sebe.
• Další pravidla si můžete vytvořit společně se žáky…

První dvě pravidla je dobré spojit s určitým rituálem, který je založen na předávání předmětu. Pouze jeho držení opravňuje žáka k tomu, aby mluvil. (Jde o obdobu lastury z knihy Pán much.) Takovým předmětem může být prakticky cokoliv. Žáci mohou přinést různé věci z domova a jednu z nich si pak při společném setkání vyberou. Také si mohou předmět sami vyrobit (viděl jsem předávat například dřevěný mikrofon nebo třídního maskota).

Jako první si vezme do rukou „lasturu“ učitel. Položí žákům otázku, na kterou sám hned odpoví, nebo předá předmět žákovi po své levici či pravici, aby jako první odpověděl on. „Lastura“ potom dál koluje v kruhu, až se dostane znovu k učiteli.

Témata a otázky, které nadnese učitel mohou být různá. Časem mohou svá témata pro komunitní kruh začít navrhovat i žáci.

Příklady otázek pro komunitní kruh:
• Co zajímavého jsme zažili o víkendu?
• Co jsme dělali včera po vyučování?
• Co jsme se dneska naučili?
• Co se nám v uplynulém týdnu podařilo?
• Co nás potěšilo?
• Co nám jde?
• Co si představíme, když se řekne dobrodružství?
• Jaké to je být hračkou (rodičem, vodníkem, slonem atd.)?
• Třídní ZOO aneb Kterými zvířaty bychom chtěli být?
• Jaké vlastnosti chceme mít?
• Co bychom rádi změnili?
• Jak poznáme, že je někdo náš kamarád?
• Co můžeme udělat, když vidíme, jak někdo ubližuje druhému?
• Proč někdo lže?
• Jak se cítí podvedený člověk?
• Proč jsme někdy smutní?
• Proč někdo při hodinách vykřikuje?
• Jak se pozná, že někdo zlobí?
• Co cítí člověk, kterému někdo ubližuje?
• Komu jsme dneska pomohli?
• Komu se chceme omluvit a koho chceme ocenit?

Komunitní kruh se běžně používá na prvním stupni základní školy, ale měl by mít místo i na stupních vyšších. Může jím začínat i končit každý den, nebo může být součástí první hodiny v pondělí (zážitky z víkendu, očekávání pro nadcházející týden) a poslední hodiny v pátek (jako reflexe uplynulého týdne). Hodí se pro hodiny třídnické a výuku zaměřenou na osobnostní a sociální výchovu.

Do komunitního kruhu nepatří probírání nové látky, zkoušení či opakování. Rozhodně do něj nepatří nic, co by mohl žák vnímat jako ohrožující. Pokud probíráme nějaké problémy, snažíme se je formulovat obecně. Dobře vedené komunitní kruhy jsou dobrým nástrojem pro prevenci šikany, protože upevňují vztahy ve třídě. A jak souvisejí se čtenářskou gramotností? Třeba tak, že se všichni žáci vyjadřují a formulují své pocity či myšlenky slovy…

Zdroje:

• Gardošová, Juliana; Dujková, Lenka: Vzdělávací program Začít spolu, Metodický průvodce pro předškolní vzdělávání, Portál, Praha 2004
• Havlínová, Miluše a kol.: Program podpory zdraví ve škole, Rukověť projektu Zdravá škola, Portál, Praha 1998
• Krejčová, Věra; Kargerová, Jana: Vzdělávací program Začít spolu, Metodický průvodce pro I. stupeň základní školy, Portál, Praha 2004
• Nováčková, Jana: Komunitní kruh: http://www.rvp.cz/clanek/318/424
• Respektovat a být respektován, Spirála, Kroměříž 2005
• Rutová, Nina: Mušle: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty4_musle

Další díly seriálu:

• Moderní vyučovací metody – 4. díl – Kooperativní učení: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-metody/metody-4
• Moderní vyučovací metody – 2. díl – Myšlenkové mapy: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/projektove-vyucovani/pv-metody/metody-2

Hodnocení článku

(8 hlasů, průměr: 4,50 z 5)

 Ukládám ...