Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Připravili jsme pro vás stručný nástin stavu mediální výchovy ve vybraných zemích. Dočtete se něco málo z historie, dozvíte se o nejdůležitějších organizacích a o tom, zda a jak je tato oblast začleněna do kurikula příslušného státu.

Kanada

Při pohledu na situaci v zahraničí se Kanada jeví jako nejúspěšnější země na poli mediální výchovy. V roce 1978 byla v Torontu založena významná organizace, která se věnuje mediální výchově – AML (Association for Media Literacy). Jejím členů se ve spolupráci s Ministerstvem školství státu Ontario podařilo vydat jednu ze stěžejních učebnic mediální výchovy, Media Literacy Ressource Guide, která byla záhy přeložena do francouzštiny, španělštiny, italštiny a japonštiny. Kromě toho AML pořádá letní kurzy a konference pro učitele, pro něž zároveň publikuje různé materiály. V Kanadě mediální výchovu začlenilo do svého kurikula jako první Ontario, a to sice v roce 1987. Od té doby je mediální výchova nedílnou částí vzdělávacího systému této kanadské provincie, v níž žije třetina všech Kanaďanů. V devadesátých letech proběhla v kanadském vzdělávacím sektoru bouřlivá reforma, která významně zasáhla i mediální výchovu. Nová rámcová kurikula pro anglický jazyk zdůrazňují nezbytnost kritického přístupu k různým druhům a formám informací. V současné době je mediální výchova součástí předmětu anglický jazyk všech kanadských kurikulí. Zároveň byl uznán i její mezipředmětový potenciál a cíle týkající se mediální gramotnosti byly zahrnuty i do společenských věd, občanské a zdravotní výchovy, výchovy k budoucímu povolání a plánování osobního rozvoje. V roce 1991 byla založena další významná organizace pro mediální výchovu – CAME (Canadian Association for Media Education).

USA

V USA se během sedmdesátých let vzdělávání v oblasti filmové tvorby postupně transformovalo do mediální výchovy. V sedmdesátých letech téměř 35 až 40 procent věch středních škol nabízelo studentům kurzy mediální výchovy. Během osmdesátých let se tyto kurzy masově rozšířily do amerických univerzit, mediální výchova se však nestala povinným předmětem na základních a středních školách.

Určitou překážku konsolidace úsilí pedagogických pracovníků představuje americký vzdělávací systém, kde každý z 50 států má svou vlastní vzdělávací politiku a každá vzdělávací instituce své vlastní kurikulum a program. Na rozdíl od dalších anglicky mluvících zemí (Kanada, VB) se hlavní komunity, které se specializují na mediální výchovu, nachází mimo systém akademického vzdělávání. V devadesátých letech se mediální výchova stala strategií prosazující reformu televize a boj proti destruktivním stereotypům a škodlivým mediálním vlivům. Přestože se mediální výchova v USA nevyvíjela zprvu tak intenzivně jako v Evropě, počátkem 21. století je americká mediální pedagogika již zralým systémem. Oblasti je věnována řada webových stránek, pořádají se konference, vydávají publikace a Amerika se stala sídlem několika hlavních organizací, které se zabývají mediální výchovou. V polovině devadesátých let se růst prestiže tohoto oboru odrazil v jeho integraci do kurikul 12 států a v roce 2004 počet států uznávajících mediální gramotnost jako součást kurikula stoupl na 50.

Austrálie

K nejúspěšnějším zemím na poli mediální výchovy se řadí i Austrálie, kde byla mediální výchova zařazena do kurikul všech místních států. Pedagogičtí pracovníci tohoto oboru se sdružují v organizaci ATM (Australian Teachers of Media), která vydává čtvrtletní časopis METRO, pořádá pravidelné konference, publikuje knihy a jiné materiály. Mediální výchova se učí hlavně ve vyšších ročnících, avšak najdeme ji i v ročnících nižších. Na středních školách existuje specifický předmět media studies (mediální studia), mediální výchova je zároveň integrována do anglického jazyka, společenských věd a dalších předmětů. Většina australských učitelů zastává názor, že rozvoj mediální gramotnosti je nezbytný, protože jsou to právě média, která významně přispívají k šíření kultury a poznání.

Velká Británie

Další zemí s úspěšným systémem mediální výuky je Velká Británie, kde se od šedesátých let začal o tuto oblast zajímat rostoucí počet pedagogických pracovníků. Koncem osmdesátých let byla mediální výchova začleněna do kurikul Anglie a Walesu, konkrétně do předmětu anglický jazyk (může být však realizována i v rámci předmětů cizí jazyky, dějepis, zeměpis, umění, přírodní vědy atd.). Výuka se zaměřuje hlavně na žáky ve věku 11 až 16 let. C. Bazalgette, jeden z hlavních tvůrců programu mediální výchovy ve Velké Británii, se domníval, že by cílem mediální výchovy měla být výchova aktivnějších, kritičtějších, vzdělanějších a náročnějších konzumentů médií.

V roce 1996 vzniká centrum pro mediální výchovu, Media Education Centre, vedené profesorem A. Hartem. Hlavním cílem této instituce byl výzkum postavení mediální výchovy v anglickém kurikulu a situace na mezinárodním poli. Názory na kvalitu, teorii a přístupy se uvnitř Velké Británie liší. Sám Hart se například ke stavu mediální výchovy stavěl kriticky, vytýkal jí například nedostatek praktické aplikace, dialogu a propojení s předchozími zkušenostmi. Přesto však zůstává Velká Británii jedním z nejvlivnějších států na poli mediální výchovy nejen v Evropě, ale i ve světovém měřítku.

Francie

Dalším evropským státem slavícím úspěchy na poli mediální výchovy je Francie, kde byly aspekty této oblasti začleněny do programových dokumentů francouzského ministerstva školství již v roce 1972. Vztahem mezi médii a vzděláváním se od roku 1983 zabývá centrum CLEMI, které v současné době spolupracuje nejen s učiteli, žáky a studenty, ale také s pracovníky klubů, novináři a knihovníky. Členové organizace věří, že mediální výchova by se měla stát součástí každého předmětu. V roce 1995 mezinárodní tým pracovníků této organizace zahájil program FAX, v jehož rámci žáci vydávali školní časopisy, které pak faxovali partnerským školám v zahraničí. Později program využíval i internet. Mediální výchova je ve Francii integrována do základních předmětů francouzský jazyk, dějepis, zeměpis, zároveň tu existují i její volitelné kurzy. Hlavním principem je rozvoj kritického myšlení a důraz na výchovu zodpovědných občanů.

Další evropské státy

Ve většině evropských států, s výjimkou například Maďarska, není mediální výchova samostatným předmětem, nýbrž je stejně jako u nás uplatňován mezipředmětový přístup a mediální výchova je integrována do předmětů jako například společenské vědy, dějepis, cizí jazyky a mateřský jazyk. V Maďarsku se mediální výchova stala součástí kurikula vydaného v letech 1998/99 a předmět se týká žáků mezi 12 a 18 lety. Kromě Maďarska a již zmíněné Velké Británie a Francie je mediální výchova na dobré úrovni v severských státech a Nizozemí. Ve většině těchto zemí národní a filmové instituce spojily síly s vládními orgány s cílem posílit mediální výchovu ve školách. Ve Finsku byl filmové a mediální výchově věnován rok 2004, což následně podnítilo diskuzi v celé zemi. Kromě toho finské ministerstvo školství finančně podpořilo řadu workshopů, festivalů a projektů.

Zdroje:

Fedorov, Alexander:Media education around the world: brief history: http://adn.teaching.ro/article_1_2_7.pdf

United States Standards for Media Literacy Education: http://www.medialiteracy.com/standards.htm

Media Education in European Schools: http://www.mediaed.org.uk/content/view/84/115/

Media Education in Canada: An Overview: http://www.media-areness.ca/

Hodnocení článku

(7 hlasů, průměr: 4,29 z 5)

 Ukládám ...