Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Film jakožto syntetické umění spojuje takřka všechny umělecké disciplíny. Je uměním a zároveň řemeslem, které je nutno se učit. Každé umění má své vyjadřovací prostředky, které filmové umění využívá specifickým způsobem.

Při psaní literárního scénáře je nezbytné, aby myšlenka dostala formu, jejíž pomocí může být sdělována a chápána. Některá umění nalézají své vyjadřovací prostředky více v prostoru (sochařství, malířství, architektura), jiná více v čase (hudba) a syntetická umění (divadlo, film) současně v prostoru i v čase. Osobitost filmu spočívá v kombinování těchto vyjadřovacích prostředků v dynamický, obrazově zvukový odraz materiální a duševní skutečnosti světa.

Film jako každé sdělení musí mít začátek, prostředek a konec. Na počátku příběhu expozice seznamuje s jednajícími postavami. Po ní následuje rozvíjení konfliktů mezi nimi v řadě akcí, vyvrcholení konfliktů a nakonec jejich rozřešení a zakončení příběhu.

Při rozvíjení děje se nejvýznamněji uplatňuje stupňování (gradace) a zadržování (retardace). Ve stavbě scénáře se toto nejčastěji používá odbočkami k dalším motivům a konfliktům (paralelismus) či ke zdrojům konfliktů a motivů (retrospektiva). Na potřebě skládat film z oddělených záběrů akcí či jejich částí je založen jeden ze základních filmových vyjadřovacích prostředků – umění montáže, tedy střih.

Výtvarná – obrazová stránka scénáře

Zůstaňme ale u literární přípravy filmu. Do literárního scénáře je potřeba zapracovat náladu, emocionální stránku připravovaného díla. Pro vykreslení nálady filmu je nutné podrobně popsat i další vyjadřovací prostředky k vytvoření „předkamerové skutečnosti“. Zde už jsou uvedeny ryze filmařské procesy – osvětlení (světelný charakter), obrazové kompozice, dané hlavně rakursy (úhly pohledu kamery) a velikostmi záběrů, pohyby kamery, druhem suroviny (barva, černobílá, zrno, viráž – tónování atp.) či objektivu.

V literárním scénáři je již potřeba dbát na popis a uspořádání mizanscény (uspořádání scény), tedy princip inscenování každé scény s ohledem na návaznost scény budoucí. Je zde nutno přesně vyjasnit, kdy půjde o lineární princip, který zachovává plynulý, chronologický sled děje, nebo princip paralelní, umožňující vyprávět dva nebo více souběžných dějů z různých míst, které se v určitém bodě setkají – např. typická „záchrana na poslední chvíli“, kde čím dál kratší záběry střídavě ukazují bezmocnou oběť a blížící se záchranu.

Filmový jazyk

Je podobně jako přirozený jazyk souborem vyjadřovacích prostředků a zároveň sdělovacím systémem. Ve filmu jsou významovými prvky jednotlivé záběry a mají tutéž funkci jako slovo ve větě. Jazyk v řeči řadí figury za sebou lineárně do slov, slova do vět, věty do odstavců atd., ale také „vedle sebe“ – každé slovo má svou intonaci, je doprovázeno gesty, mimikou apod. Film řadí nevýznamové prvky vedle sebe do obrazů doprovázených zvukem, ale také za sebou (střihová řada). Má také vlastní způsob členění interpunkcí. Zásoba filmových obrazů je na rozdíl od řeči prakticky neomezená, protože i ve skutečnosti se neustále vyvíjí a proměňuje.

Estetizace

Je to stylizace filmového obrazu - barevnou či jinou úpravou, osvětlením, kompozicí scény před kamerou, kostýmy a líčení herců, stylizace filmovou technikou (volba objektivu, deformace obrazu, prostorové vztahy, triky apod.). Příklad: Antonioniho přibarvení skutečnosti na červeno (Červená pustina) nebo na zeleno (Zvětšenina). Jde ale i o stylizaci mluveného slova, dialogů, komentáře, hudby a zvuku vůbec – ohled na historické téma, sociální prostředí atp.

Herecká akce v literárním scénáři

Literární scénář přesně charakterizuje postavy a jejich role – od hlavních, přes epizodní po kompozici postav v pozadí (kompars). Filmové herectví je naprosto odlišné od herectví divadelního, v němž divák vidí pouze celek. Literární scénář musí tento fakt brát v potaz, protože zaznamenává pocit, emoci zcela jinými prostředky – musí s ohledem na detail přesně popisovat takřka každý pohyb, byť jen mrknutí oka, a to vzhledem k estetizaci díla (osvětlení, kompozice aj.). Výukovým příkladem filmového herectví a jeho užití je např. klasický western Sergia Leoneho Tenkrát na Západě s využitím množství významových velkých detailů očí hlavních postav příběhu.

Další díly seriálu:

• Jak na scénář – 2. díl – Literární scénář, jeho formy a dramaturgie: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-film/scenar-2
• Jak na scénář – 4. díl – Technický scénář: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-film/scenar-4

Hodnocení článku

(7 hlasů, průměr: 4,86 z 5)

 Ukládám ...