Když prvotní nápad, námět přetvoříme do filmové povídky a před očima takřka hmatatelně vidíme onu červenou nit příběhu, přichází na scénu scenárista.
Literární scénář ještě není určen k tomu, aby se podle něj natáčelo! Schází v něm totiž technické popisy, které jsou pro přípravu natáčení a realizaci důležité. Obsahuje však už podrobný popis všeho, co divák v kině uvidí a uslyší – úplný popis děje, prostředí, charakterů postav a jejich jednání, definitivní podobu dialogů, případně odkazy a popis zvukové stránky či užité hudby. Už podle pojmenování je „konečnou fází literární přípravy filmu“.
Literární scénář je dílem scenáristy, jenž by měl být v nejužším pracovním spojení s dramaturgem. Cílem je, aby si čtenář (režisér, producent, kameraman, architekt, výtvarník, herci…) udělal jasnou představu o budoucím filmu, jeho žánru, náladě, logice příběhu, dramatické klenbě, vychází z podrobných popisů situací, užití archivních materiálů a jde do hloubky také ve zvukové stránce (dialogy – jejich intonace, hudba, komentáře).
Forma
Psaní této fáze scénáře má svou specifickou formu (nebo může mít několik forem). Pro hraný film scenáristé používají způsobu dělení na levou a pravou část stránky. Nalevo píšeme, co divák uvidí na plátně (tedy i případné významové mezititulky – např. místo a čas děje: Praha, o týden později), a napravo to, co uslyší (dialogy, hudba, ruchy).
V některých případech, kdy přesně dopředu nelze odhadnout vývoj natáčeného materiálu – reportáž, publicistika, dokument – používáme způsobu, jakým se běžně píše próza. Jindy si autor připraví literární scénář formou obvyklou u psaní divadelní hry, kdy obrazová část je uvedena v závorkách za dialogy. Nejjednodušší formou scénáře je tzv. bodový scénář (např. u reportáže).
V zásadě je literární scénář dělen na obrazy, které vedle pořadového čísla obsahují údaj o místě a času scény (den, noc, slunce, déšť, byt, příroda atp.). Obrazy obsahují další dělení na záběry – ve smyslu dramaturgického dopadu, akcentu té které scény. Přesně popisuje jednání postav, zúčastněných v celém procesu, a určuje vazby jednotlivých záběrů (jež budou v konečné fázi definovány v technickém scénáři).
Dramaturgie
Psaní literárního scénáře by mělo jít ruku v ruce s dramaturgickou přípravou filmu. Je neblahým jevem mnoha českých filmařů, že často (zřejmě kvůli spoření) z procesu tvorby onu důležitou funkci dramaturga vyřazují. V nejlepších dobách českého filmu býval dramaturg tím, kdo přesně a správně odhadl stavbu filmu – např. aby děj „neusnul“, aby náhle z příběhu nezmizela důležitá postava, aby ve scénáři byla uvedena potřebná replika či rekvizita (předzvěst dalšího děje), aby byla dodržena logika atd. Ve světě běžně zastává roli dramaturga producent a je jen dobře, že i u nás se k této praxi filmoví tvůrci vracejí. Dodnes zůstává dramaturgická stavba nejdůležitějším základem pro použití vyjadřovacích prostředků.
Dnešním jazykem by se dramaturg dal nazvat supervizor literárního scénáře, jenž zodpovídá za literární přípravu filmu. Jeho práce spočívá v umění vyprávění, jak k sobě řadit a vázat jednotlivé konflikty, postavy a různé příhody, aby celek byl zajímavý. Musí ovládat souhrn teorií a zásad o podstatě a zákonitostech filmového díla na základě zkušeností. Odhaduje dramatické možnosti látky, k čemuž musí mít co nejširší povědomí o principech stavby dramatu, pravidlech jednotlivých žánrů, znalosti z historie filmu i přehled o ostatních druzích umění. Je jakýmsi spojencem mezi scenáristou a režisérem, posléze prvním divákem střiženého díla a jeho posuzovatelem.
Další díly seriálu:
• Jak na scénář – 1. díl – Co je dobré vědět před psaním scénáře: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-film/scenar-1
• Jak na scénář – 3. díl – Literární scénář: vyjadřovací prostředky a estetika: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-film/scenar-3
Zatím nejsou žádné komentáře
Můžete vložit úplně první komentář.