Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Jistě sami ze své učitelské praxe víte, že žáci mnohdy čtou, aniž by se zamýšleli nad tím, zda tomu, co čtou, skutečně rozumí. Sledování porozumění je strategie, která žáky učí, aby průběžně kontrolovali, zda rozumí čtenému textu. Na sledování porozumění logicky navazuje „zjednání nápravy“ – soubor nápravných strategií, které nám ukazují, jak se zachovat v případě, že textu přestáváme rozumět. V příloze článku najdete kromě plakátu k této strategii také tabulku, ve které si přečtete, jakým způsobem určovala s žáky význam neznámých slov učitelka Ludmila Kovaříková.

Autoři knihy Mosaic of Thought považují sledování porozumění za zastřešující strategii, se kterou všechny ostatní strategie úzce souvisí, protože každá z nich je vlastně určitým druhem sledování porozumění.
Proto si také myslí, že právě s touto strategií by učitelé mohli na začátku roku začít, a navrhují věnovat dva až čtyři týdny tomu, že učitel žákům demonstruje, jak během čtení neustále přemýšlí a věnuje pozornost tomu, kdy čtenému textu rozumí, a kdy ne.

Od uvědomění si problému k jeho řešení

Žáci si nejdříve musí uvědomit, že skutečně potřebují chápat, co čtou, a naučit se rozeznávat, kdy dochází k selhání porozumění. Dalším logickým krokem pak bude „zjednání nápravy“. Pokud budeme žáky učit, že neporozumění se dá „napravit“, učíme je zároveň, aby nerezignovali a nepřestávali číst při prvním problému, protože situace se dá řešit.

Abychom si skutečně ověřili, zda čtenému textu rozumíme, měli bychom se sami sebe ptát a zároveň odpovídat na otázky:
Vím, jaká je hlavní myšlenka textu?
Mohu odstavec převyprávět vlastními slovy?
Mohu vypsat hlavní myšlenky či události?
Umím si představit, o čem se v textu píše?
Našel jsem odpověď na své otázky?
Vzpomínám si, kdo jsou postavy, které se v textu objevují?

Pokud odpověď zní ne, snažíme se přijít na to:
Kde je ta část, které jsem neporozuměl?
Kde jsem ztratil nit?

Na začátku výuky pomůžeme žákům nastartovat jejich myšlení pomocí návodných začátků vět neboli startérů:
Nechápu, co autor myslí, když říká…
Tohle mi nedává smysl…
Nechápu, co znamená toto slovo…
Nerozumím slovu (větě)…

Ukažme žákům, jak přemýšlíme

Jak již bylo řečeno, sledování porozumění jde ruku v ruce se snahou zjednat nápravu v případě, že jsme něčemu nerozuměli. Ukazujeme žákům proto, jak se pokoušíme problematickou situaci napravit, a postupně tak doplňujme jejich „opravářskou brašnu“ o další nástroje. Myslím, že přirovnání k opraváři a jeho brašně je velmi trefné a mohlo by zaujmout i žáky. Důležité je, aby si žáci uvědomili, že k problémům musí přistupovat flexibilně. Měli by si vybrat nástroj, který jim pomůže problém opravit, a pokud zjistí, že nefunguje, musí zkusit něco jiného.

Stejně jako u ostatních strategií je důležitou součástí modelování učitelem. Zkuste si představit, jak asi žák uvažuje a jaké by mu porozumění mohlo působit obtíže. Tento krok, totiž umět se vžít do způsobu žákova uvažování, je pro učitele velmi důležitý.

Potřebu sledovat porozumění můžete vysvětlit například takto: „Když čtu, musím být neustále ve střehu, protože jinak se mi lehce může stát, že přestanu vnímat, o čem čtu. Musím neustále sledovat, zda rozumím tomu, co čtu. Určitě se vám někdy stalo, že jste četli knihu a najednou se tam začalo mluvit o nějaké postavě, která se měla už v knížce objevit dříve, ale vy si to nepamatujete. Nebo jste přečetli nějaký článek, a když se vás někdo zeptal, o čem je, tak jste neuměli odpovědět. Prostě jste během čtení přestali vnímat. Dnes vám ukáži, jak sleduji, zda rozumím tomu, co čtu, a co vše dělám v případě, že něčemu nerozumím. Přečtu vám poměrně složitý článek, který mi připadá nudný, ale vím, že ho potřebuji pochopit a zapamatovat si hlavní myšlenky. Je důležité, abyste si neustále uvědomovali, proč čtete. Také potřebujete vědět, co máte udělat, když zjistíte, že něčemu nerozumíte. Představte si, že jste opravář a máte brašnu, ve které je nářadí. Když se něco porouchá, vyberete z brašny nářadí, které by vám mohlo pomoci porouchanou věc opravit. Stejně tak i já se budu pokoušet zjistit, co by mi mohlo pomoci napravit situaci, kdy něčemu nerozumím.“

Vezměte si nějaký obtížnější text, čtěte a nahlas uvažujte. Demonstrujte, jak si všímáte pasáží, kterým nerozumíte, a co děláte proto, abyste situaci napravili: „Mám tady článek, který mi připadá nudný a zdlouhavý. Bohužel ho potřebuji vysvětlit mým žákům a tak mu musím porozumět a zapamatovat si hlavní myšlenky. Podle názvu a obrázků si zkusím vzpomenout, co už o tomto tématu vím…Teď si nejsem jistý/á, zda dobře rozumím tomu, co se tu píše. Zkusím si přeříkat vlastními slovy důležité myšlenky. Také si je mohu vypsat…Tato věta je moc dlouhá a tak jsem uprostřed ztratil/a nit, musím to přečíst ještě jednou a pomaleji a zkusím si vypsat, co je podstatné…Vidím, že součástí článku je i tabulka, kde jsou informace přehledně uspořádány, musím si ji pořádně prohlédnout…Tomuto slovu nerozumím, ale třeba bude vysvětleno dále v textu. Nebo nejsou v textu vysvětlivky? Hm, tak nejsou a ani další čtení mi moc nepomohlo, tak to se asi budu muset podívat do slovníku cizích slov nebo na internet…Tady se popisuje skutečně složitý vynález, moc tomu nerozumím, zkusím si ho při druhém čtení nakreslit v hlavě…“

Během čtení můžete společně se žáky v textu podtrhávat či jinak označovat místa, kde nám porozumění činilo problémy, a vypisovat, co jsme vše podnikli pro zjednání nápravy. Všechny tyto nápravné strategie tak postupně vkládáme do „opravářské brašny“. Co všechno by se mohlo ocitnout v naší brašně, ukazuje následující výčet. Z něho je patrné, jak spolu jednotlivé strategie úzce souvisí, protože žáci při řešení problémů používají vizualizaci, propojování i usuzování.

Opravářova brašna (Jak zjednat nápravu):

1. Přečtu si znova a pomaleji část, které jsem nerozuměl, a přemýšlím nad ní.
Toto je asi nejobvyklejší postup, který většina žáků používá. Důležité je, aby si žáci s naší pomocí uvědomili, že nemusí opětovně číst vše, ale jen části, které jim pomohou objasnit, čemu nerozumějí.

2. Čtu dál a čekám, zda mi autor později nevysvětlí, čemu nerozumím.
Někdy se stává, že autor záměrně či nezáměrně odhalí objasňující informace později v textu. V takovém případě je řešením číst dále a až zjistím, co potřebuji, vrátím se zpět k místu, které mi činilo problémy.

3. Přizpůsobím rychlost čtení tomu, zda je text obtížný či lehký na porozumění.

4. Uvědomím si, proč čtu, co chci zjistit a čemu chci porozumět.
Když čteme dlouhé texty, tak se nám často stane, že se v nich ztrácíme. Proto je důležité, abychom si neustále uvědomovali, jaký je náš cíl. Zda nám jde o to, najít určitou informaci, nalézt odpověď na určitou otázku. Přitom můžeme použít strategii skimming (zběžné čtení, kdy text nejdříve rychle prolétneme očima); scanning (vyhledáváme v textu určité informace, na které se zaměříme – např. „cena, Kč“ v případě, že se chci dozvědět, kolik něco stojí)

5. Prohlédnu si doprovodný obrazový materiál, pokud text nějaký obsahuje.
Naučné texty obsahují grafy, tabulky, obrázky s popisky, mapy atd., které žáci často opomíjí, protože si myslí, že tím ušetří čas. Proto bychom měli modelovat, jak nám tyto prvky naopak pomáhají pochopení urychlit.

6. Uvědomuji si, jakou funkci má používání různých typů písma.
Žáci by si měli uvědomit, co nám signalizuje to, že je něco vytištěno tučně a něco kurzívou, a jak nám to umožňuje porozumět tomu, co chtěl autor zdůraznit a jak chtěl, aby text vyzněl.

7. Pokud nerozumím nějakému slovu:
Podívám se, zda slovo, kterému nerozumím, není vysvětleno jinde v textu, ve vysvětlivkách či zda vzadu není slovníček.
Pokud tomu tak není, použiji vnější zdroj (internet, slovník cizích slov).
Podívám se, z jakých částí se slovo skládá (předpona, přípona) a zda mi to nepomůže uhádnout jeho význam; přemýšlím, která jiná slova mi toto slovo připomíná.
Pokouším se uhádnout význam slova z kontextu nebo mi může pomoci obrázek, pokud je u textu nějaká ilustrace.
Pokusím se nahradit slovo jiným slovem, které znám, a podívám se, zde ve větě dává smysl.

V příloze článku najdete tabulku, ve které si přečtete, jakým způsobem určovala s žáky význam neznámých slov učitelka Ludmila Kovaříková.

8. Vzpomínám, co již vím o tématu nebo o daném typu textu.
Propojuji text se svými osobními zkušenostmi, vzpomínám, co jsem o tématu četl. Stavím na znalostech o stavbě určitého typu textu (např. jakou funkci má obsah, rejstřík atd.) a pisatelově stylu.

9. Zkouším si představit, co čtu.
Když si umím nakreslit v hlavě to, o čem zrovna čtu, znamená to, že jsem přečtené pochopil.

10. Dělám si poznámky.
Vypisuji si důležité body, popřípadě mezi nimi vyznačuji souvislosti.

11. Všímám si toho, jakým způsobem je text myšlenkově uspořádán.
Soustředím se tak lépe na to, co je důležité, a rychleji najdu požadované informace. Uvědomuji si, že vyprávěcí styl se liší od textů naučných a že určitý text může být uspořádán podle určitého myšlenkového vzorce (někdy mi mohou pomoci signální slova, příklady jsou uvedené v závorce):
Problém/řešení (problém tkví v tom, řešením je…)
Příčina/důsledek (proto, následkem čehož…)
Srovnání/kontrast (podobně jako, na rozdíl od…)
Chronologický sled událostí (za prvé, za druhé, nejdříve, potom)
Popis (jako například, vypadá jako, nalevo, popisná přídavná jména…)
Tvrzení/argumentace (dejme tomu, nehledě na…)

12. Kladu si otázky.
Typické otázky, pomocí kterých si vyjasňuji, co se v textu událo, začínají tázacími zájmeny: kdo, kdy, co a kde. Jindy se odpovědi na naše otázky nedají nalézt přímo v textu a my musíme odpověď z textu vyvodit, typická tázací zájmena pro takové otázky jsou proč a jak.

13. Požádám o pomoc spolužáky, učitele, rodiče…

Učme žáky být flexibilní

Zkušení čtenáři jsou flexibilní a umí rozeznat, kdy mají kterou z nápravných strategií použít. Pokud zjistí, že jim jedna strategie nepomáhá, použijí jinou…Důležité je žákům ukázat, že by se neměli vzdávat hned, když narazí na problém. Čím větší množství různých řešení problému znají (čím více nástrojů mají ve své „brašně“), tím větší je pravděpodobnost, že nerezignují a úspěšně překonají nástrahy složitého textu.

Pokud se chcete podívat, jakým způsobem s uvedenou strategií pracuje učitelka českého jazyka na druhém stupni, p. Ludmila Kovaříková, navštivte tento odkaz: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/ctenarska-gramotnost/cg-strategie/seznameni-se-cs

Přílohy:

  Co nám pomáhá při určování významu slov (Ludmila Kovaříková) (277,5 kB, 474 stažení)
Stahovat tento soubor smí jen registrovaný uživatel.

  Plakát ke sledování porozumění (189,0 kB, 481 stažení)
Stahovat tento soubor smí jen registrovaný uživatel.

Zdroje:

• Keene, Ellin Oliver a Zimmernmann, Susan: Mosaic of Thought (The Power of Comprehenshion Startegy Instruction), Heinemann 2007
•Tovani, Cris: I Read It, but I Don’t Get It: Comprehension Strategies for Adolescent Readers, Stenhouse Publishers 2000
•The road to meaning : http://www.slideshare.net/angelamaiers/the-road-to-meaning
•Fix-up startegies: http://www.thinkport.org/9157d784-ff3a-477b-9aa8-8457e21b13d7.asset

Další díly seriálu:

• Čtenářské strategie – 17. díl – Vytváření představ: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/ctenarska-gramotnost/cg-strategie/cg-strategie-17
• Čtenářské strategie – 15. díl – Postřehy z výuky strategiím: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/ctenarska-gramotnost/cg-strategie/ctenarske-strategie-15

Hodnocení článku

(4 hlasů, průměr: 4,50 z 5)

 Ukládám ...