Čtenářská gramotnost a projektové vyučování

Myslíte si, že lze rozhovor zpracovat pouze formou dialogu?  Následující článek vám představí pět základních forem rozhovorů, které můžete použít ve svém školním časopise.

Dialog

Foto: Renáta Janíková

Dialog předpokládá zájem o názory druhého a současně ochotu se o své názory podělit. Jedná se o klasickou formu rozhovoru, užívanou především ve stálých rubrikách, které jsou věnovány rozhovorům se známými osobnostmi. Forma takového rozhovoru je postavena jen na otázkách a odpovědích. Smyslem je zjistit názory zpovídaného a přivést jej k jejich jasné formulaci.

Zpracovaný dialog

Rozhovor – dialog je zpracován volněji. Redaktor do rozhovoru vkládá komentáře, vysvětlení, poznámky. Komentáře jsou vedeny snahou redaktora vysvětlit své názory a závěry v souvislostech. Jde tedy o určité osobní hodnocení, zdůvodnění. Komentáře předpokládají dobrou znalost problematiky, práci se zdroji. Neměly by celkový rozhovor atomizovat, také proto bývají komentáře stručnější. Komentáře však musí být i srozumitelné a jednoznačné. Zde je rovněž důležité si uvědomit, jakým čtenářům je rozhovor určen. Základ zpracovaného dialogu tvoří otázky a odpovědi.

Monolog

U počátku této formy stojí opět dialog. Vzniká jako klasický rozhovor. Při zpracování však redaktor potlačí své otázky a odpovědi zpovídaného upraví do souvislého textu. Jde o formu náročnější na vytvoření. Její tvůrce musí současně sledovat původní cíl rozhovoru a dynamiku textu.

Někdy rozhovory, a častěji ty realizované nepřímo, například skrze otázky zasílané e-mailem, působí také jako monolog. Avšak monolog nechtěný a ne příliš čtivý! Otázky rozhovorů totiž místy nenavazují na aktuální odpovědi. Rozhovor pak připomíná souběžný monolog dvou osob. A jak říká Miroslav Horníček: „Napsané zůstává, ale zůstává jen potud, pokud se čte.“

Rozprava

Redaktor se zpovídaným jsou si při rozpravě rovni. Oba mohou klást otázky. Cílem této formy je především sledovat uchopení problému z různých stran. Účastníci rozpravy volně besedují. Mistrem této formy byl Miroslav Horníček, který s režisérem Vladimírem Svitáčkem realizoval televizní projekt Hovory H.

Reportážní rozhovor

Formu reportážního rozhovoru volíme například tehdy, když usilujeme současně o zachycení charakteristických rysů zpovídaného a hledání smyslu jeho odpovědí. Významnou součástí takto vedeného rozhovoru je popis místa, situace a atmosféry. Událost je zde popisována a současně hodnocena. Redaktor vyzdvihne důležitý detail. Zcela nepostradatelné jsou pro reportážní rozhovor fotografie.

Zdroj:

• Dočekalová, Markéta: Tvůrčí psaní pro každého, Grada, Praha, 2006

Doporučená literatura:

• Allhoff, Dieter – Allhoff, Waltraud: Rétorika a komunikace, Grada, Praha, 2008
• Horníček, Miroslav: Hovory (1968 – 1969), Motto, Praha, 2004
• Hvížďala, Karel: Dialogy, Torst, 1997
• Hvížďala, Karel: Tachles, Lustig, Mladá fronta, Praha, 2010

Další díl seriálu:

• Rozhovor – 2. díl – Jak na rozhovor aneb Doporučení pro obě strany: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-casopisy/rozhovor-2

Hodnocení článku

(6 hlasů, průměr: 2,50 z 5)

 Ukládám ...